Klasifikace zahradních kosatců.
Potřeba klasifikace zahradních kosatců souvisí s rozvojem jejich šlechtění.
Zahradní třídění obvykle vychází z fenotypu rostliny.
Základním znakem pro třídění kosatců je přítomnost
nebo absence vousů na spodních petálech. Ty jsou seskupeny v útvaru, který
může podle fantazie připomínat cokoliv. Někomu elegantně upravenou bradku,
někomu kartáček. Není podstatné, jak tomu útvaru budeme říkat, musíme vycházet
z toho, že tento útvar je tvořen z vousů. Proto je možné nazývat tyto kosatce
jako 'vousaté' nebo 'bezvousé', případně 'bradaté' nebo 'bezbradkové', 'holobradé'.
Slovo bradaté zní dost starobyle, asi proto, že je historicky dlouho používané.
Aktuální mezinárodní klasifikace zahradních kosatců
Mezinárodní instituce International Society for Horticultural Science (ISHS)
jmenuje autority pro registraci nových kultivarů květin (Internationa Cultivar
Registration Authorities). Pro registrace oddenkových kosatců určili 'Americkou
kosatcovou společnost' (dále jen AIS) a pro cibulkové kosatce holandskou 'Královské
sdružení pěstitelů cibulovin' (K.A.V.B.).
Aby bylo možné nové kultivary třídit, stanovila pro potřeby registrace AIS
následující klasifikaci zahradních kosatců:
Bradaté, vousaté kosatce (bearded):
miniaturní nízké kosatce - MDB (Miniature Dwarf Bearded);
základní nízké kosatce - SDB (Standard Dwarf Bearded);
prostřední bradaté kosatce IB (Intermediate Bearded);
miniaturní (drobnokvěté) vysoké kosatce - MTB (Miniature Tall Bearded);
obrubové kosatce - BB (Border Bearded);
vysoké bradaté kosatce - TB (Tall Bearded);
arily a aril hybridy - AR (Aril) a AB (Aril Bred).
Bezbradkové, holobradé kosatce (beardless):
sibiřské kosatce - SIB (Siberian);
spurie - SPU (Spuria);
japonské kosatce - JI (Japanese);
luisiánské kosatce - LA (Louisiana);
kalifornské kosatce - CA (Californicae);
Botanické kosatce - SPEC (Species);
Mezidruhoví kříženci - SPEC-X (Species hybrids).
(Představitelé
jednotlivých skupin u nás pěstovaných zahradních kosatců si lze prohlédnout
podrobněji.)
Fenotypové znaky jednotlivých skupin zahradních oddenkových
kosatců:
A) Bradaté, vousaté kosatce.
Vzhledem k vzájemné prokříženosti bradatých kosatců je třeba upozornit na
fenotypové znaky, které jsou pro rozdělení do skupin charakteristické. Není
to velikost květů, ale výška a doba kvetení:
MDB - miniaturní nízké bradaté kosatce
Bradaté kosatce nižší než 20 cm. První kultivary této skupiny vznikly křížením
kosatců SDB a I. pumila. Díky tomu byly sterilní. Lodyhy neměly rozvětvené,
mnohdy jen s jedním květem.. Současné odrůdy jsou potomky křížení SDB kosatců,
které fenotypově odpovídají skupině MDB nebo jsou to kříženci fertilních MDB
kultivarů. Ty mívají boční větev a více květů. Květy jsou 4 až 7,5 cm široké,
kvetou nejraněji ze všech bradatých kosatců (obvykle koncem dubna).
SDB - základní nízké bradaté kosatce
Rostliny 21 až 40 cm vysoké; květy 5 až 10 cm široké; lodyhy rozvětvené nebo
nerozvětvené; obvykle se dvěmi nebo více terminálními puky; listy zásadně
vzpřímené, ne delší než květní stonek; období kvetení po vrcholu kvetení MDB
kosatců. První kultivary vznikly křížením TB kosatců s I.pumila. Naštěstí
byly fertilní, takže dalším vzájemným křížením se tato rodina rychle rozrůstá.
Jejich barevné typy jsou velice pestré. Najdeme zde mnoho kreseb na falech
(spodních okvětních lístcích), které u TB kosatců nenajdeme.
IB - prostřední bradaté kosatce
Rostliny jsou 41 až 70 cm vysoké, lodyhy pevné, větvené a vztyčené nad vzpřímenými
listy; květy široké 9 až 12,5 cm; doba kvetení mezi SDB a TB kosatci. Nejvíce
kultivarů pochází z křížení TB X SDB nebo obráceně. Patří zde však i potomci
jiných rodičů, kteří odpovídají fenotypovým parametrům pro tuto skupinu. Kosatce
této skupiny vytvářejí mnoho lodyh a bohatě kvetou. Díky svým proporcím jsou
vhodné k řezu. Bohužel jsou většinou sterilní.
MTB - miniaturní vysoké bradaté kosatce
Rostliny 41 až 63 cm vysoké, květy ne více než 15 cm v průměru, optimální
výška 53-56 cm je preferovaná více než extrémní hodnoty 41 nebo 63 cm. Šířka
stonku bývá 3 – 5 mm pod květem a kolem 16 mm v základně. Obvykle kvetou před
TB nebo s němi. Doprovází je příjemná vůně. Kultivary jsou většinou diploidní.
Ty do jejichž vzniku se zapojil Iris aphylla, však bývají rovněž tetraploidní.
MTB kosatce mají něžné květy na bohatě větvených lodyhách. I když rostou dobře,
u nás mají pěstitelé trochu jiný vkus, zaměřený na velké květy, proto nejsou
příliš pěstovány. Kosatce této skupiny jsou k řezu a aranžování nejvhodnější.
Říká se jim proto rovněž „stolní kosatce“.
BB - obrubové bradaté kosatce
Květní lodyhy jsou 41 – 70 cm vysoké s květy v průměru 10 – 13 cm širokými
na pevných, vzpřímených, větvených lodyhách. Listy jsou kratší než květní
stvoly, velikosti květu je proporcionálně menší k výšce lodyhy než u TB kosatců.
Kvetou spolu s TB kosatci. Kultivary vznikají při křížení na TB kosatce. Když
potomek nesplní požadavek výšky nad 70 cm bývá klasifikován jako BB kosatec.
TB - vysoké bradaté kosatce
Jsou z bradatých kosatců nejvyšší, jsou vyšší než 70 cm, většinou téměř 1
m. Většina kultivarů kvete později než ostatní bradaté kosatce. Je to nejznámější
skupina bradatých kosatců. Jsou bohatě větvené a s velkými květy. Dobu kvetení
ovlivňuje teplota na jaře. Obvykle kvetou od poloviny května do poloviny června.
B) Arily.
Arily jsou na okraji skupiny bradatých kosatců, protože jejich vousy jsou
relativně řídké a už nevytvářejí tak kompaktní bradku, která je pro bradaté
kosatce charakteristická.
Jejich rodiče pocházejí ze stepních, často aridních, mnohdy klimaticky extrémních,
oblastí Asie. Mají zvláštní límečky na špičkách semen, které jsou pro ně typické,
a které jim daly jméno – aril. Protože se obtížně pěstují, věnuje se jim jenom
úzký okruh specialistů. Po odkvětu, kdy ztrácejí listy, vyžadují absolutní
sucho a začínají rašit na podzim v říjnu. Tyto podmínky je jim třeba vytvořit,
aby přežily.
Arilbred kosatce jsou hybridy mezi arily a bradatými kosatci ostatních skupin.
Pěstují se snadněji, zejména ty, kde je alespoň 50 % krve bradatých kosatců.
Ty se dají pěstovat i v našich klimatických podmínkách.
Často se setkáváme se zkratkami, které je vhodné dále vysvětlit:
Arily (A, AR)
a) Oncocykly (zkratka O nebo OH): Botanické druhy nebo hybridy zahrnující
pouze oncocykly.
b) Regalia (zkratka R nebo RH): Botanické druhy nebo hybridy zahrnující pouze
regalie.
c) Regaliocykly (zkratka RC): Hybridy zahrnující regalie a oncocykly, kde
převládají regalie.
d) Oncogelie (OG): Hybridy oncocyklů a regalií, kde převládají oncocykly.
Arilbred kosatce (AB)
a) Oncobred (OB): Hybridy pouze oncocyklů a ostatních bradatých kosatců.
b) Regaliabred (RB): Hybridy z křížení regalií a ostatních bradatých kosatců.
c) Oncogeliabred (OGB): Hybridy zahrnující oncocykly, regalie a další bradaté
kosatce.
Jiné podskupiny jako Aril-med (např. z křížení arilů X SDB), které se někde
uvádějí, nejsou zavedeny, protože to pro zahradní klasifikaci těchto kosatců
není podstatné.
C) Bezbradkové, holobradé kosatce.
Jedná se o skupinu kosatců, které se po dlouhé době nezájmu stávají důležitými
květinami pro sadovnické využití, do trvalkových záhonů nebo do přírodních
partií.
SIB – sibiřské kosatce
Vzhledem k tomu, že Iris sibirica patří mezi 8 botanických druhů,
které jsou v České republice doma, rostou kultivary této skupiny u nás dobře.
Kultivary většinou pocházejí z křížení Iris sibirica X Iris sanguinea.
Je to velice variabilní skupina kosatců. Jen podle jejich výšky, zde můžeme
najít kosatce od 30 do 100 cm, výjimečně i mimo tyto limity.
Další zajímavosti je, že se k nim řadí podskupina pocházející z Asie (subserie
Chrysographes), označovaná jako Sino-sibirica, která má jiný počet chromozomů
a poněkud jinou kresbu květů (tmavý základ doplněný různými skvrnami a cákanci).
Skupina sibiřských kosatců euroasijské provenience je dnes prošlechtěna do
mnoha zajímavých barev, doplněných kontrastními signály nebo kresbou. Díky
zajímavému olistění je tato rostlina významnou zahradní a parkovou květinou.
SPU- spurie
Spurie patří k nejvyšším zahradním kosatcům. Mohou dorůstat 90 až 160 cm.
Kvetou po TB kosatcích, ale vrchol jejich kvetení je před vrcholem kvetení
JI kosatců. V našich podmínkách začínají obvykle měsíc po TB kosatcích, v
polovině června. Z botanických druhů je u nás nejčastěji pěstovaný Iris
orientalis. Květy nových kultivarů nelze přehlédnout, jsou barevně velice
pestře kombinované.
JI - Japonské kosatce
Japonské kosatce jsou v Japonsku v kultuře již téměř 500 let. Kultivary byly
získány výběrem z variet Iris ensata, které následným křížením daly
vzniknout mnoha barevným typům, doplněným zajímavými kresbami. Kvetou později
než ostatní skupiny kosatců. Jedná se o typicky zahradní květinu, kde nezáleží
jen na květu, ale na celkové prezentaci rostliny na zahradě. Potřebují více
vody (alespoň 30 mm srážek za týden). Jejich pěstování není zas tak složité,
jak se někdy v literatuře traduje. Dostatek vody, kyselý substrát a dobrá
výživa jsou však nezbytné. Po zakořenění jsou docela mrazuvzdorné.
LA – louisianské kosatce
Jsou to kosatce z bažinaté oblasti státu Louisiana. Jejich rodiče jsou ze
sekce Hexagonae. Nádherné jsou zejména australské kultivary. Je škoda, že
hybridy z této skupiny u nás jen výjimečně přežívají zimu. Dobře ale rostou
hybridy Iris fulva, které přežijí i naši zimu. Doufejme, že se podaří
vyšlechtit další kultivary, které toho budou schopny. V současnosti se pěstují
i na britských ostrovech (díky vlivu Golfského proudu) nebo ve vlhčích lokalitách
států jižní Evropy. Tvrdí se, že mezi těmito kosatci se daří šlechtit kosatce
s barvou nejbližší pravé červené.
CA – kalifornské kosatce
Další skupina kosatců, která se u nás pěstuje obtížně, proto ji pěstují jenom
specialisté a i tak přežívají jenom krátkodobě. Rodiče této skupiny kosatců
pocházejí z amerického pobřeží Pacifiku. Taky jsou označovány jako Pacific
Coast Nativ Irises (divoké kosatce pacifického pobřeží) nebo Pacific Coast
Irises (kosatce pacifického pobřeží). Jejich přínosem je zajímavá kresba oka
a signálů.
Tyto kosatce se používají pro křížení se sibiřskými kosatci podskupiny sino-sibirika
(viz dále kategorie SPEC-X). Jejich mezidruhoví kříženci u nás rostou lépe
než CA kosatce.
D) Botanické druhy.
Podobně jako kultivary ze skupin bezbradkových zahradních kosatců, se pěstují
rovněž přírodní botanické druhy, jejich variety nebo hybridy botanických druhů.
Mnohé z nich jsou rodičovské rostliny, které se podílely na vzniku výše uvedených
skupin bezbradkových zahradních kosatců.
SPEC – odrůdy botanických kosatců
Druhy botanických kosatců jsou přesně klasifikovány různými botanickými klíči.
Vyskytují se často v mnoha varietách. Z nich vyselektované variety jsou registrovány
jako nové odrůdy.
SPEC–X – hybridy botanických kosatců.
Často se jedná o křížení druhů z různých sekcí, sérií nebo podsérií (z hlediska
botanické klasifikace kosatců). Pro jejich označení se obvykle používají umělá
slova, vzniklá složením názvů rodičovských rostlin např.:
sibiřské kosatce X kalifornské = ‚calsibe‘,
sibiřské kosatce X I.setosa = ‚sibtosa‘ nebo I. pseudacorus
X I. ensata = ‚pseudata‘ apod.
Dokud nebude definována případná další zahradní skupina kosatců, všechny takové
kultivary se budou řadit mezi SPEC-X. To se týká zejména bezvousých kosatců.
Vousaté kosatce jsou již řazeny do definovaných skupin. Např. kříženci Iris
palida X Iris variegata, které někdo označuje ‚palvar‘, byly
již před mnoha lety zařazeny do skupiny MTB.
Mezidruhoví kříženci jsou stále ve vývoji a člověk se snaží bourat bariéry,
které příroda vytvořila. Zde nelze najít šablony, podle kterých by se dalo
říci, co je zahradní kosatec a co je divoký kosatec.
Asi by mělo platit, že vše co se pěstuje na zahradě, je zahradní květina.
Závěrem:
Zahradní klasifikace vnáší do tisíců odrůd zahradních kosatců přehledný systém,
který umožňuje poznat potřeby jednotlivých kosatců a návod jak je použít na
zahradě. Zjednodušuje pohled na kosatce jako zahradní rostliny.
(Viz články, které byly publikované v časopisech Zahrádkář
nebo Zahradnictví:)